Neodhalené tajemství Sibiře

Kapitola je o tom, kolik záhad v sobě Sibiř skrývá, které vědci dosud nevyřešili...

Na naší planetě existuje mnoho míst, jejichž záhady fascinují vědeckou komunitu již po staletí. Sibiř se pro archeology stala pokladnicí – na jejím území se mísily národy, vznikaly a zanikaly dávné civilizace a drsné klima zřejmě vytvořilo podmínky pro uchování prastarých artefaktů, jejichž původ někdy zavádí vědce do slepé uličky. Povíme vám o některých z těchto tajemství.

Kam se poděli Sargatové?

Staří Sargatové žili před více než 1000 lety (6. stol. př. n. l. – 5. stol. n. l.) na rozsáhlém území v lesostepní zóně Zauralí a Západní Sibiře. Měli jedinečnou kulturu, z níž se dochovaly pouze mohyly ve tvaru pyramid. Tak, jak je vidíme dnes, tj. 8 metrů vysoké, jsou pozůstatky někdejší slávy. Sargatové stavěli stavby gigantických rozměrů: podobně jako egyptské pyramidy měly mnoho chodeb a pohřebních komor, v nichž se ukládaly zlaté a stříbrné šperky, krásné věci z hlíny a kovu, zbraně a náčiní. Říká se, že slavná sbírka Petra Velikého uchovávala zlato ze Sargatských pyramid.

Civilizace získala své jméno díky pohřebním mohylám nalezeným v roce 1927 u vesnice Sargatka nedaleko Omska. Historikové se shodují, že Sargatský kmen byl v mladší době železné největším společenstvím na Západní Sibiři, že tento národ disponoval značnou vojenskou silou a dosáhl vysokého stupně rozvoje. O tom, kam Sargatové zmizeli, však není shoda. Podle jedné z verzí se jejich stát dostal pod údery Hunů a obyvatelstvo se zapojilo do Velkého stěhování národů. Podle druhé verze se z části Sargatů zrodily nové národy – Chantové a Mansijci a z druhé části vznikli předkové sibiřských Tatarů.

Tajemná pyramida v Salbyku

Je to jedno z nejposvátnějších míst Chakasie a jedinečná památka tagarské kultury. Velká Salbycká mohyla se nachází v Údolí mrtvých králů, kde se pohřbívala skytská šlechta. Mohyla byla postavena ve 3. století př. n. l., tehdy pyramida dosahovala výšky až 30 metrů.

Mohyla představovala složitou stavbu. Do dnešních dnů se zachoval pouze základy – ohrazení z kamenných desek vyhloubených do čtverce o délce 70 metrů. Svisle stojící bloky o hmotnosti 60 tun sem byly dopraveny sto kilometrů od břehů Jeniseje, ale jak – na tuto otázku vědci nemají odpověď.

Při vykopávkách archeologové objevili ostatky vládce, o němž se vědci domnívají, že mohl být kmenovým vůdcem nebo knězem. Místní obyvatelé věří, že zde stále žije duch onoho vůdce.

To není možné: nejstarší lidská naleziště

Vědci datovali stáří lokality Mamontova Kurja v Komi na 40 000 let. Při vykopávkách zde bylo nalezeno více než sto kostí zvířat – jelenů, koní, vlků. Severně od něj bylo nalezeno Janské naleziště, které pochází z doby před 32 500 000 lety. Zajímavé je, že samotná existence těchto míst je v rozporu s poznatky oficiální vědy, že ještě před 15 000 lety na tomto území nemohl žít člověk.

Pokročilá úroveň pazyrycké medicíny

Pazyryckou kulturu v pohoří Altaj objevil archeolog Vasilij Radlov v roce 1865. Název dostala na počest místa v Pazyryckém traktu v údolí řeky Velký Ulagan, kde byly v roce 1929 objeveny pohřební hrobky pazyrycké šlechty.

Archeologické nálezy ukazují, že Pazyrykové uměli provádět složité operace, a jak říkají moderní neurochirurgové, v souladu s doporučeními Hippokratské sbírky – lékařských spisů, které se používaly ve stejné době ve starověkém Řecku, vzdáleném od Pazyryků 5 tisíc kilometrů. A nyní se vědci zabývají otázkou: mohli první sibiřští kočovníci nějak osvojit lékařské dovednosti starověkých lékařů v Řecku, nebo Pazyryčtí dospěli ke stejným závěrům vlastními silami?

Záhada omských „vetřelců“

Asi před 10 lety objevili vědci na břehu řeky Tary v místě Murly v Omské oblasti stopy Hunů, kteří zde pravděpodobně žili před 1,5 tisíci lety.

Co je překvapilo: ukázalo se, že lebky dávných lidí jsou protáhlé a připomínají humanoidní mimozemšťany. Odtud pochází název. Předpokládá se, že aby lebka získala takový tvar, nosili lidé speciální obvazy, ale jaký byl jejich hlavní účel – vědci se stále dohadují.

To je jen malá část nejznámějších záhad, které v sobě Sibiř skrývá Strašně bychom si přáli, aby je lidstvo jednoho dne dokázalo vyřešit. Je pravda, že je možné, že do té doby vědci objeví mnoho nových, které se nepodaří vysvětlit.